Seznamování se s listinami zajištěnými v rámci prohlídky advokátní kanceláře mimo veřejné zasedání ve světle nového nálezu Ústavního soudu

23. 01. 2020

Hned na začátek považuji na nutné si v tomto případě připomenout, v čem spočívá podstata provedení domovní prohlídky u advokáta a následný úkol soudu během řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory (dál jen „ČAK“) k seznámení se s obsahem listin, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivost advokáta dle ust. § 85b odst. 3 zákona č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“).

Podstatou domovní prohlídky u advokáta je tedy nalezení listin, na které se nevztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, a které jsou důležité pro příslušné trestní řízení. Tyto listiny se však nacházejí mezi dalšími listinami, na které se již povinnost mlčenlivosti advokáta naopak vztahuje, a právě úkolem soudu je rozlišit, zda se u zajištěných listin jedná o listiny požívající ochrany nebo nikoliv. Soud je povinen se podrobně seznámit se všemi listinami, které byly zajištěny v advokátní kanceláři a které mají být vydány orgánům veřejné žaloby jako důkazy v trestním řízení. Soud musí pečlivě u každé listiny zvlášť zvážit, zda je dotčený advokát ohledně jejího obsahu povinen zachovávat mlčenlivost a posoudit přiměřenost jejich zabavení. [1]

Před Krajským soudem v Praze (dále jako „krajský soud“) bylo vedeno řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivost advokáta dle ust. § 85b odst. 3 trestního řádu. Během řízení dotčený advokát, v jehož advokátní kanceláři prohlídka proběhla, namítal, že soudkyně v předmětném řízení pochybila při vedení řízení a ve způsobu, jakým nakládala se zajištěnými listinami, a tím tak porušila jeho právo na soudní ochranu a právo na řádný výkon advokacie, když při skončení veřejného zasedání posuzované listiny nezapečetila a veřejné zasedání výslovně odročila přímo za účelem seznámení se s obsahem listin mimo konání veřejného zasedání, přičemž z ust. § 85b odst. 7 a 8 trestního řádu jasně vyplývá, že řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin se uskutečňuje jen a pouze ve veřejném zasedání a soudce je navíc povinen učinit taková opatření, aby se nikdo jiný nemohl s obsahem listin během veřejného zasedání seznámit. Načež, dojde-li k odročení veřejného zasedání, musí soudce listiny zabezpečit tak (např. uložením do trezoru, do speciální kovové skříně apod.), aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit či poškodit.

Nutno podotknout, že veřejné zasedání dle ust. § 85b odst. 7 trestního řádu je v celku nestandardním veřejným zasedáním, neboť seznámení s listinami probíhá tak, že nikdo jiný, než soudce se nemůže s jejich obsahem seznámit, tudíž není možné listiny ve veřejném zasedání číst či je jinak prezentovat, tzn. že ani navrhovatel (orgán, který domovní prohlídku nařídil – zde státní zástupce), zástupce ČAK a další osoby dle ust. § 233 odst. 1 trestního řádu, jejichž účast je při veřejném zasedání nutná, se s obsahem listin během tohoto řízení nemají šanci seznámit. Přítomnost advokáta, u kterého prohlídka proběhla, není v trestním řádu nikterak upravená, avšak jeho přítomnost lze z logiky věci dovodit, neboť se ho rozhodnutí v daném řízení přímo dotkne. [2] A právě dotčený advokát musí pro potřeby soudu označit listiny, které obsahují informace chráněné povinností mlčenlivosti. [3] Ve všem ostatním se pak použije obecná úprava veřejného zasedání uvedená v ust. § 232 a násl. trestního řádu.

V řízení před krajským soudem soudkyně vedoucí řízení při skončení veřejného zasedání posuzované listiny nezapečetila, naopak veřejné zasedání odročila za účelem seznámení se s jejich obsahem mimo konání veřejného zasedání. Proti tomuto se ohradil dotčený advokát, že takový postup není přípustný a absentuje v něm kontrola účastníky daného řízení, včetně státního zástupce. Na tento postup v rozporu s trestním řádem si dotčený advokát stěžoval u místopředsedy dotčeného krajského soudu, dle kterého však postup soudkyně odpovídal dané situaci, neboť prostor, který skýtá veřejné zasedání, prakticky vylučuje, aby k seznámení se s příslušnými listinami došlo. Dle dotčeného advokáta by měly být zajištěné listiny uloženy ve speciální místnosti podléhající režimu utajení, do níž je zabezpečen a evidován přístup. U způsobu uchování zajištěných listin, jaký zvolila soudkyně, však není vyloučeno, že s listinami mohli manipulovat i jiní lidé mající do místnosti přístup. [4]

Jelikož se dotčenému advokátovi nepodařilo zamezit trvající protizákonný postup krajského soudu, nezbývalo mu nic jiného než se se svou stížností obrátit na Ústavní soud, kde až teprve se svými argumenty uspěl.

Řízení před Ústavním soudem
Dotčený advokát (dále též jako „stěžovatel“) před Ústavním soudem napadal zásah orgánu veřejné moci, krajského soudu, spočívající v pochybení soudu při vedení řízení a ve způsobu, jakým soud nakládá se zajištěnými listinami a požádal ho o vydání předběžného opatření, kterým by zakázal krajskému soudu v daném zásahu pokračovat. Následně dodatečně ještě stěžovatel požádal Ústavní soud o přednostní projednání věci, dále aby Ústavní soud krajskému soudu zakázal pokračovat v daném řízení a přikázal mu obnovit předešlý stav tím, že veškeré zajištěné listiny vydá zpět ČAK.

Ústavní soud po prostudování celého spisu, který si od krajského soudu vyžádal a s ohledem na vyjádření krajského soudu, Vrchního státního zastupitelství, Ministerstva spravedlnosti a ČAK, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je co do námitek, kterými se napadá způsob nakládání s listinami během veřejného zasedání a s přihlédnutím k nepochybné důležitosti ochrany mlčenlivosti advokáta, důvodná.

Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že je přesvědčen, že při zabezpečení zajištěných listin bylo postupováno v souladu se zákonem, že zákon výslovně neurčuje, aby byly listiny znovu zapečetěny, takže když byly uzamčeny v místnosti, do které kromě rozhodující soudkyně neměl nikdo jiný přístup, takže bylo zákonu učiněno zadost. Vrchní státní zastupitelství se ztotožnilo s názorem krajského soudu a způsob, jakým krajský soud nakládal se zajištěnými listinami, považuje za správný. Ministerstvo spravedlnosti se k věci vyjádřilo, že by soudce měl po odročení veřejného zasedání zajištěné listiny zabezpečit tak, aby se s nimi nemohl nikdo seznámit nebo je poškodit či zničit. Za vyhovující způsob zabezpečení považuje uložení listin do kontejneru, krabice, schránky, trezoru, speciální kovové skříně apod., které budou zapečetěny. ČAK uvedla, že je nutné, aby soud zajištěné listiny umístil do uzavíratelných pytlů nebo obálek, tyto následně zapečetit či přelepit za součinnosti dotčeného advokáta tak, aby bylo na první pohled patrné, že při odročení veřejného zasedání s listinami nikdo nemanipuloval a nikdo se s jejich obsahem neseznamoval. [5]

Ústavním soudem bylo zjištěno, že krajský soud opakovaně veřejné zasedání odročil, aniž by listiny opětovně zapečetil, tedy listiny ponechal mezi jednotlivými zasedáními přístupné. Účastníci řízení ani soud tak neměli možnost prověřit naplnění zákonného požadavku na ochranu nakládání s listinami po dobu, než bude rozhodnuto o tom, zda jim má být poskytnuta ochrana vztahující se na listiny, které obsahují skutečnosti podléhající povinnosti mlčenlivosti advokáta nebo nikoliv. Krajský soud dokonce výslovně odročil veřejné zasedání za účelem seznámení se s obsahem předložených listin mimo veřejné zasedání, ačkoliv zvolený postup je v přímém rozporu s ust. § 85b odst. 8 trestního řádu. Není-li věc rozhodnuta v rámci jednoho veřejného zasedání, je soud povinen při odročení veřejného zasedání listiny opětovně zabezpečit (zapečetit), k čemuž ale v posuzovaném případě nedošlo. [6]

Tento postup krajského soudu je tedy dle Ústavního soudu výsledkem ústavně nekonformního výkladu a použití ust. § 85b trestního řádu, v důsledku čehož došlo k zásahu do základních práv stěžovatele na soudních ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv svobod a na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. [7]

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud rozhodl, že krajský soud svým zásahem spočívající v tom, že došlo k nezabezpečení listin zajištěných při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, a k seznamování se s nimi mimo veřejné zasedání, porušil ústavně zaručená práva stěžovatele na soudní ochranu a na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit, zaručených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajskému soudu dále zakázal, aby pokračoval v porušování práv stěžovatele a přikázal mu, aby obnovil stav před porušením tím, že k návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK nebude přihlížet a listiny, ohledně kterých byl návrh podán, vrátí bezodkladně ČAK za účelem jejich vrácení stěžovateli.

Právní věta
Pro naplnění požadavků ústavnosti plynoucích z čl. 2 odst. 2, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je nezbytné, aby soudce rozhodující podle § 85b odst. 3 trestního řádu o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin zajištěných při domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, se s těmito listinami seznamoval výlučně v průběhu veřejného zasedání nařízeného za tímto účelem. V situaci, kdy vznikne potřeba odročit veřejné zasedání, je nezbytné zajištěné listiny po dobu odročení veřejného zasedání zabezpečit takovým způsobem, který neumožní nikomu (ani soudci nebo znalci) se s nimi seznámit, popř. je zničit nebo poškodit, a současně zvolený způsob zabezpečení musí umožnit, aby v odročeném veřejném zasedání bylo možné prověřit, zda v období mezi konáním veřejných zasedání nebylo zabezpečení listin porušeno. [8]

Shrnutí
Z pohledu advokátů a ČAK lze tedy tento nález Ústavního soudu více než uvítat, neboť tímto svým nálezem Ústavní soud postavil na jisto, že pravomoc soudce, který rozhoduje o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivost advokáta dle ust. § 85b odst. 3 trestního řádu, není bezbřehá. Naopak soudce by měl pečlivě zvážit s ohledem na množství zajištěných listin, zda je reálné o návrhu rozhodnout během jednoho veřejného zasedání, a v případě, že toto možné není, zabezpečit tyto listiny tak, aby se s nimi nikdo (tedy ani soudce samotný) neměl možnost v období mezi konáním veřejných zasedání seznámit nebo je zničit či poškodit.

Nález Ústavního soudu tak jednoznačně opět zdůrazňuje význam ochrany informací, které jsou v souvislosti s poskytováním právních služeb svěřené advokátovi.

Mgr. Bc. Aneta Mikešková