Následky nemožnosti plnit schválený splátkový kalendář z důvodu epidemie Covid 19

23. 04. 2020

Schválená oddlužení se dnes řídí různou právní úpravou podle toho, ke kterému datu bylo vydáno rozhodnutí o úpadku.

Oddlužení, kde bylo rozhodnutí o úpadku vydáno do 31. 5. 2019

Předmětná oddlužení jsou řešena buď zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, ve výjimečných případech pak kombinací splátkového kalendáře a zpeněžení majetkové podstaty. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pandemie COVID-19 ve většině případů nedotkne. Jiná je situace u oddlužení plněním splátkového kalendáře. Aby byl dlužník osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny musí uhradit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, v případě stanovení nižších než zákonem stanovených splátek (postup podle § 398 odst. 4) pak 50 %, a dále plnit řádně povinnosti uložené mu insolvenčním soudem a insolvenčním zákonem[1], zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat, informační povinnost o změnách bydliště nebo sídla, zaměstnání a příjmech.

Insolvenční zákon dává insolvenčním soudům možnost osvobodit dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, i v případě nesplnění výše uvedených limitů. Učiní tak však pouze na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

Z důvodu posílení právní jistoty dlužníků a vyloučení rozdílného rozhodování jednotlivých insolvenčních soudců, ohledně zavinění neplnění oddlužení z důvodu pandemie COVID-19 čeká na podpis prezidenta zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu[2], který mimo jiné stanovuje právní domněnku, že dlužník nezavinil okolnosti, ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2, a které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení. Dlužníci, kteří z důvodu pandemie COVID-19 přišli částečně či zcela o svůj příjem by měli o této skutečnosti informovat svého insolvenčního správce. V případě, že nebude oddlužení splněno si musí sami podat insolvenčnímu soudu žádost o osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, kterou musí odůvodnit a uvedené důvody soudu prokázat.

Oddlužení, kde bylo rozhodnutí o úpadku vydáno po 1. 6. 2019

Předmětná oddlužení jsou řešena převážně plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Aby bylo oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty splněno stačí aby dlužníkovi po dobu 5 let od schválení oddlužení nebylo oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat. V případě důchodců[3] a mladistvých[4] pak trvá oddlužení pouze 3 roky. Insolvenční soud schválené oddlužení zruší mimo jiné, pokud dlužník není v důsledku okolností, které zavinil, po dobu delší než 3 měsíce schopen splácet v plné výši ani minimální splátku do insolvence[5], které mu byla vypočtena insolvenčním správcem.

Dlužník má také možnost si požádat o přerušení průběhu oddlužení na dobu až jednoho roku. Oddlužení lze přerušit pouze jednou. Dlužník však po dobu přerušení musí hradit insolvenčnímu správci sníženou odměnu a též výživné.

Shrnutí

Výpadek či snížení příjmů z důvodu pandemie COVID-19 a neplnění schváleného oddlužení pro dlužníky nemusí znamenat, že by jim oddlužení bylo zrušeno nebo automaticky přišly o možnost osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Dlužníci by však měli být aktivní a plnit svou informační povinnost vůči insolvenčnímu správci a insolvenčnímu sou­du.

Mgr. Ludmila Šturmová,
advokátka

JUDr. Jan Langmeier,
advokát a insolvenční správce