Jak ovlivňuje chování veřejně známých osobností v mediální prostoru jejich práva na ochranu osobnosti?

28. 02. 2024

Nejvyšší soud vydal zajímavý rozsudek, ve kterém se zabýval hranicí mezi svobodou projevu a právem na ochranu osobnosti u osob „žijících“ ze zájmu bulvárních médií. Kateřina Kristelová (dále jen „KK“) se domáhala omluvy od společnosti Mafra a částky ve výši 2,5 miliony korun jako odškodnění. To vše bylo KK požadováno kvůli 44 vydaným článkům, které měly poškozovat její osobu. KK podle žalobního návrhu vadilo, že se o ní vůbec píše. Obvodní soud přiznal KK nárok na částku 50 000 Kč a za problematický označil pouze jeden článek. KK se odvolala a Městský soud ji v odvolacím řízení přiznal odškodnění ve výši 400.000 Kč a nařídil odstranit dalších 15 článků. Tento rozsudek napadla společnost Mafra dovoláním u Nejvyššího soudu a Nejvyšší soud jí dal za pravdu ve tvrzení, že vybrané dotčené články nepředstavují neoprávněný zásah do osobnostních práv KK, a část napadeného rozsudku zrušil.

Podstata celé této kauzy spočívá v tom, že její hlavní aktérka KK se sama označuje za veřejně známou osobnost. KK jen na Instagramu sleduje 111 tisíc sledujících, kde hojně ukazuje svůj soukromý a rodinný život, partnera Řepku a dospívající dceru. I fotografie intimního rázu nejsou pro KK překážkou, proto žalobní důvod KK, že nechce, aby se o ní v médiích psalo, zůstává k zamyšlení.

Právě tato mediální aktivita KK jak na sociálních sítích, tak v poskytování bulvárních rozhovorů a celková snaha zaujmout pozornost svou osobou, je dle názoru Nejvyššího soudu klíčová. KK dle názoru Nejvyššího soudu záměrně mediální případy vyvolávala nebo je přiživovala a chovala se kontroverzním způsobem, aby na sebe přilákala pozornost médií. Některé příspěvky KK byly i útočné vůči třetím (také veřejné známým) osobám. KK tak jednala s vidinou vlastního prospěchu a vlastního zviditelnění. Jejím cílem nebylo otevírat otázky veřejného zájmu a vyvolávat na tato témata veřejné debaty. Publikaci fotografií a článků, jejichž jediným účelem je uspokojit zvědavost určité části čtenářů, pokud jde o detaily ze soukromého života, nelze považovat za příspěvek k jakékoliv diskusi i přes to, že dotčená osoba je veřejnosti známá (1). KK má podle názoru Nejvyššího soudu právo takto jednat a mediálně se takto prezentovat, avšak musí být srozuměna s tím, že na její projevy mohou média reagovat, a to ne vždy pozitivně. KK musí snést značně zvýšenou míru kritiky i ve svých soukromých záležitostech, které ona sama zveřejnila a učinila je tak věcí veřejnou.

Avšak nutno podotknout, že výše uvedené chování KK neznamená absolutní odepření ochrany před zásahem do osobnostních práv. Ochrany osobnostních práv se lze dovolávat v případech, kdy se jedná o nepřiměřený zásah jak formou, tak obsahem. Vždy bude záležet na okolnostech konkrétního případu.

Závěrem lze shrnout, že KK ve velké míře těžila ze zájmu bulvárních médií a sama jej přiživovala, proto je nutno na ochranu jejích osobnostních práv pohlížet se zřetelem k jejímu chování. S ohledem na veškeré jednání KK dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v tomto případě lze upřednostnit právo na svobodu projevu společnosti Mafra před ochranou osobnosti KK. Ostatně svoboda projevu se vztahuje nejen na informace nebo myšlenky, které jsou přijímány příznivě nebo považovány za neútočné nebo neutrální, ale vztahuje se i na to, co je útočné, šokující nebo rušivé. Takové jsou požadavky plurality, tolerance a volnomyšlenkářství, bez nichž není demokratické společnosti (1), dodává Nejvyšší soud.

(1) Rozsudek Nejvyššího soudu č.j.: 25 Cdo 3332/2022–685 ze dne 31.1.2024