Specifika přihlašování pohledávky do insolvenčního řízení finanční instituce

22. 09. 2025

Právní úpravu přihlašování veškerých pohledávek upravuje zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon v ust. § 173. Pohledávky musejí být věřiteli přihlášeny u insolvenčního soudu v určité lhůtě, tj. od okamžiku zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty, který byla stanovena v rozhodnutí o úpadku. Na později podané přihlášky nebude insolvenční soud přihlížet, nebudou tak uspokojeny v insolvenčním řízení a dojde k jejich odmítnutí dle § 185. Stejně bude pohlíženo na pohledávky nepřihlášené vůbec.

Výše uvedený postup odmítnutí přihlášky pro její opožděné podání se nevztahuje na pohledávky za majetkovou podstatou taxativně uvedené v § 168 insolvenčního zákona a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 insolvenčního zákona. Tyto pohledávky jsou podle ustálené judikatury považovány za pohledávky se zvláštním právem přednosti, které se v insolvenčním řízení uplatňují jiným způsobem než běžnou přihláškou.

Nejvyšší soud se ve svém nálezu 29 NS 23/2024 zabýval skutečností, zda je možné pohlížet na opožděně podanou přihlášku věřitele finanční instituce jako na platnou či zda byl insolvenční soud oprávněn ji odmítnou. Insolvenční zákon upravuje odlišné podmínky pro úpadek finančních institucí (banky, spořitelny apod.) a transponuje tak směrnici Evropského parlamentu a Rady o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí. Důvodem pro zvláštní právní úpravu úpadku finančních institucí je jejich specifický druh podnikání, vysoký počet věřitelů, křehkost poskytovaných informací a případné možné dopady na celou ekonomiku.

Předmětem sporu byla opožděně podaná přihláška pohledávky, které byla insolvenčním soudem zamítnuta. Krom zhodnocení specifika pohledávky jakožto pohledávky za finanční institucí hodnotil Nejvyšší soud procesní otázky, které nejsou předmětem tohoto článku.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že cílem zvláštní úpravy úpadku finančních institucí je právě zjednodušení přístupu věřitelů k insolvenčnímu soudu. Z tohoto důvodu zde platí tzn. fikce přihlášení pohledávky, kdy je možné suplovat přihlášku prokázáním její existence v účetnictví dlužníka dle § 373 insolvenčního zákona. Tento postup má dle názoru Nejvyššího soudu zjednodušit dosažení uspokojení všech věřitelů dlužníka, které plynou z jeho účetnictví v okamžiku prohlášení konkursu. Není tak nutné, aby věřitelé (kterých je v případě úpadku finančních institucích v řádek stovek až tisíců) museli podnikat další kroky k přihlášení své pohledávky a nesli další náklady spojené s uplatněním pohledávky. V tomto duchu se má uvedené ustanovení vykládat, a to i při vědomí, že úpadek finanční instituce je v praxi záležitostí „novou“ (neboť ojedinělou), což s sebou nutně nese určitou míru nejistoty účastníků insolvenčního řízení.

JUDr. Sandra Sophia Loudová
advokátní koncipient